Zveme vás na první světovou 3-D show! Tanečníci se budou vznášet nad vašimi hlavami, barevné ryby a motýli naplní divadlo a vy se můžete ocitnout pod obrovským šestimetrovým pavoukem! Pražské černé divadlo (black-light) je to nejlepší v této mimořádné extravaganci, která kombinuje extrémně výrazné barvy se speciálními efekty, vytvořenými pro zvláštní magický moment, který vás navždy ohromí! Kde: Praha, Divadlo Jiřího Grossmanna , Václavské náměstí 43
 
LABUTÍ JEZERO balet o dvou dějstvích a čtyřech obrazech, premiéra: 12. 4. 2002
Labutí jezero snoubí v sobě lehkost, eleganci, noblesu, rytmickou přesnost a výraznou melodiku - a je proto prubířským kamenem každého baletního souboru. Účinkují: Anna Ondráčková (Odetta), Monika Hrubová Strnadová (Odetta), Zdeněk Mládek (Princ), Petr Palas (Princ), Hana Jarolímová (Odilie), Libor Čihař (Rudovous), Libor Hlaváček (Šašek), Sergej Shkalikov (Ceremoniář), Dále účinkují: Živana Stupková (Královna)
Vyznání choreografa Smysl pro krásu, jenž fenomenální ruský skladatel P.I.Čajkovskij vložil do své hudby, vždy znovu a znovu umocňuje můj obdiv k tomuto baletnímu dílu. Jeho melodická vynalézavost umožňuje vzletnost pohybů a zásadním způsobem dotváří kolorit známého tanečního příběhu. Dalším důvodem k uvedení právě Labutího jezera je moje velká úcta ke klasickému baletu. K jeho ztvárnění jsem přistupovala s velkým respektem. Všechny sólové role jsou technicky a výrazově náročné, ale stejný díl náročnosti je kladen na celý soubor. Neustále dorůstá nová generace tanečníků, která je vyškolena pro klasický tanec a mou povinností je toto jejich základní taneční umění rozvíjet. Zatančit si v Labutím jezeře některou z rolí potká tanečníky pravděpodobně za jejich umělecký život jen jednou. Proměnit se na jevišti v Bílou labuť je snem snad každé začínající tanečnice. I já jsem začínala svoji taneční kariéru s představou, že mě Labutí jezero na scéně určitě nemine. Opak byl pravdou! "Vysněná" role Odetty se mi pravidelně v každém novém angažmá vyhýbala . Už jsem ani nedoufala, že se s Labutím jezerem přece jenom potkám. Když jsem před časem nastoupila do Jihočeského divadla jako umělecký šéf baletu a choreograf, nebylo na jeho provedení vůbec pomyšlení a dlouho jsem o jeho uvedení neuvažovala. Navíc jsem si byla vědoma, že choreografie tohoto baletu - historicky vzato - byla téměř vždy mužskou záležitostí. S příchodem nových tanečních tváří se však soubor postupně ocital v jiném světle. A tak skrze umění tohoto dnešního- nového - souboru si plním svůj dávný sen. Dnes jsem v roli choreografa a vůbec mi nevadí, že stojím "neviděna v pozadí". Alespoň tak při tvorbě celé inscenace mohu "prožít" všechny role! Pro tento nejoblíbenější balet v celé historii klasického tance, který se stal přímo symbolem baletního umění, pro možnost být při jeho znovuzrození, jsme obětovali mnoho potu i mnoho času a napjatě očekáváme výsledek... (Libuše Králová)